K Vánocům patří neodmyslitelně vůně koření. Co ale napadne mě, když jej ucítím? Ráda bych Vám přiblížila jednotlivé druhy koření.
Skořice je kůrou stálozeleného tropického stromu Skořicovníku ceylonského (Cinnamomum zeylanicum) či čínského (Cinnamomum cassia) z čeledi vavřínovitých (Lauraceae). Je ceněna především pro obsažené silice (vonné látky) jako je aldehyd kyseliny skořicové či eugenol, dále obsahuje třísloviny a pryskyřice. Skořice má bakteriostatické a fungicidní účinky (brání v růstu bakterií a plísní), také má pozitivní vliv na trávicí soustavu (podporuje tvorbu žaludečních šťáv, snižuje plynatost a nechutenství). Skořice je jedna ze základních bylin ayurvédy. Dle čínské medicíny vyrovnává harmonii elementů jin a jang. V tradičním léčitelství je používána ve formě oleje k léčbě revmatu či migrén. Skořici ceylonskou nedoporučujeme používat v těhotenství pro vyšší přítomnost teratogenního kumarinu.
Badyán (neboli čínský anýz, či hvězdicový anýz) je souplodí semen, které se sklízí na začátku léta ze stromu badyáníku pravého (Illicium verum) z čeledi klanopraškovitých (Schisandraceae). Jedná se o tropický strom rostoucí ve východní Asii. Hlavní obsahovou látkou je silice anetol. Používá se především proti kolikám a revmatismu, dále má bakteriostatické účinky, působí proti kašli či trávicím obtížím. Dříve se z badyánu získávala účinná látka oseltamivir, který se dodnes používá k léčbě chřipky a je vázán na lékařský předpis (od roku 2005 je tato účinná látka získávána synteticky). V české kuchyni jej používáme do perníku či povidel, ale je i hlavní součástí koření do vietnamské polévky pho.
Hřebíček je sušeným poupětem stromu hřebíčkovce kořenného (Syzygium aromaticum) z čeledi myrtovitých (Myrtaceae). Do Evropy jej pravidelně začali dovážet arabští kupci ve 13. století. Již ve 12. století jej ve svém díle Physica popisuje Hildegarda z Bingenu. Ceněný je především pro obsah silic, a to hlavně eugenolu, který je lokálním anestetikem a antiseptikem. Používá se především v zubním lékařství, ale i na bodnutí hmyzem či akné, a samozřejmě má i blahodárné účinky na trávicí trakt.
Fenykl je dvounažka (druh plodu) typická pro čeleď miříkovitých (Apiaceae). Mateřskou rostlinou je víceletá bylina fenyklu obecného (Foeniculum vulgarae), která roste v subtropickém prostředí Středozemního moře. Hlavní obsahovou látkou je směs silic (athenol, fenchon, estragol). Bylina se používá především proti nadýmání a tradičně je podávána kojícím matkám, jelikož snižuje plynatost u novorozenců a podporuje tvorbu mléka. Kromě příznivých účinků na zažívací trakt, dokáže i tlumit dráždivý kašel.
Stejně jako fenykl i anýz je dvounažkou čeledi miříkovitých (Apiaceae). Jeho mateřskou rostlinou je jednoletá bylina bedrník anýz (Pimpinella anisum). Zmínky o využití anýzu nalezneme již ve staroegyptské literatuře. Dioskurides (významný řecký lékař) popsal anýz ve svém díle De materia medica. Využíval jej jako protijed proti hadímu uštknutí i jako lék proti kašli. Ve středověku byl používán jako lék proti moru. Také toto koření je ceněné především pro směs silic, které mají bakteriostatické účinky. Využívá se při trávicích potížích, působí proti křečím i tlumí kašel. Traduje se, že je neodolatelnou pochoutkou pro myši, takže jej můžete nastražit do pastiček.
Mezi další koření využívané ve farmacii patří dále zázvor, lékořice či vanilka. Ta by si ale každá zasloužila svou kapitolu, a proto se jim budu věnovat zase někdy příště. Přeji Vám klidné prožití vánočního času a vše dobré do nového roku.
